Pořád nás neposlouchá…

…povídala mi čerstvá majitelka tříměsíčního štěněte staforda, na kterou jsem narazila ráno při venčení. Přibyla do místní pejskařské komunity nově. Potkaly jsme se asi potřetí. Vím už, že je to jejich první pes a že neví, jak to udělat, aby z něho vyrostl vychovaný pes.

Nechci tady rozebírat téma, že úspěšná výchova psa je snad ještě větší výzva než úspěšná výchova dítěte. Tím spíš, když člověk nemá absolutně žádné zkušenosti. To je na úplně jiný článek, úplně jinde a v úplně jiném rozsahu. Spíš se chci podívat na provázanost na finance.

Možná jste se taky setkali s tím, že na začátku při pořízení psa každý nejvíc řeší, kolik za něj zaplatí. A raduje se, jak nad tím vyzrál, když si dohodne nějakou hezkou cenu nebo ho dokonce dostane úplně zadarmo. K nám domů jsme už historicky pořizovali postupně tři psy, takže vím, že je to tak trochu jinak.

Ano, taky jsem poprvé měla pocit vítězství…

Cena, kterou jsme vždy na začátku při koupi každého psa zaplatili, nikdy nebyla nízká (v řádu desetitisíců), ale jak čas ukázal, je to vlastně zanedbatelná investice. Po tomto na první pohled omračujícím finančním úvodu začnou nabíhat další tu pravidelné, tu nepravidelné výdaje, které velmi brzy pořizovací cenu čtyřnohého parťáka mnohonásobně přešplhají.

I láska k psímu parťákovi prochází žaludkem.

To v reálu znamená pytle s granulema (pokud jdete cestou menšího odporu a krmíte granulemi), tašky mraženého masa, zeleniny, tvarohů, vajec a bůh ví, jakých dalších ingrediencí (pokud jdete méně pohodlnou cestou a barfujete, tzn. krmíte syrovou stravou), nějaká ta lednička či mrazák, abyste to měli kde uchovat. A abyste to měli kam servírovat, tak potřebujete misky, případně stojany na misky, a podložky pod stojany…

Nevím, jak to máte vy, ale málokterý páníček odolá, aby svému miláčkovi nezačal kromě toho základního krmení podstrojovat. Takže začnou přibývat účtenky za různé dobrůtky, mňamky, odměny za poslušnost, úplatky za neposlušnost… Přiznám se, že já těm psím očím podlehnu docela snadno a tak kupuju a kupuju…

Pes musí někde vegetit.

My máme psy domácí, takže v našem případě doma. To je přece jasné. Ležení pro psa se dá sice jednoduše pořešit vyřazeným polštářem nebo dekou, ale když vidíte ty krásné psí pelíšky, tak se prostě neubráníte a jednou za čas koupíte. Ale i když máte plemeno, které je vyloženě pes venkovní, tak se nevyhnete např. pořízení pěkné boudy, kotce, oplocení apod.

K tomu vegetění tak nějak patří i hračky. Bez těch se přece žádný domácí mazlíček neobejde. Máte jich doma víc než pro děti? Nevadí, sem tam stejně přikoupíte nějakou další, bez které váš pes nemůže existovat. A bude si s nimi radostně lítat v bytě i venku.

Co mu oblečeme?

Možná budete mít to štěstí a pořídíte si psa dostatečně chlupatého na to, aby ta chladnější roční období zvládnul vlastními silami. Maximálně mu pořídíte nějakou tu pláštěnku. Ovšem pokud se zhlídnete například v chrtech, jako já, nebo v jakémkoliv jiném plemeni, které nemá dostatečnou termoregulaci, tak ho přece nenecháte mrznout :-).

Takže vám do košíku začnou skákat hodně zateplené oblečky, méně zateplené oblečky, lehčí softshelové oblečky, fleesové oblečky, pláštěnky… Je pravda, že pokud si vytipujete dobrou firmu a trochu si připlatíte, tak vám tyhle věci vydrží dlouho. My doma máme jednu zimní psí bundu rekordmanku 12 let a stále se v ní dá bez ostudy chodit mezi lidi. Ale i tak je třeba počítat s tím, že při koupi možná při pohledu na cenovku nebudete věřit vlastním očím. Rekordmanka tenkrát stála skoro dva tisíce a to na sobě neměla žádnou světoznámou visačku.

Samostatná kapitola jsou obojky. Někdo nehoní parádu, zainvestuje do kvalitního koženého obojku a pes si s jedním takovým nebo dvěma vystačí málem celý život. Ale dnes je na psy opravdu spoustu krásných věcí. No a pokud jste snadná kořist, tak máte za chvíli doma mnoho krásných obojků a pořád koukáte po dalších. A k obojkům nutně potřebujete i vodítka, to je jasné.

Pes by neměl jen koukat doma do zdi.

Jasně, můžete s ním třikrát denně obejít barák, vyvenčit a hotovo. Finanční investice nula, maximálně investujete jednou za čas do bobkopytlíků (které si dnes každý slušný pejskař radši řeší po vlastní ose). Ale proto jste si psa přece nepořizovali a bylo by to k němu i pěkně nefér. Takže kromě venčících vycházek vymýšlíte výlety, cvičáky, sportovní aktivity, třeba i výstavní aktivity,… no a tankujete, platíte přihlášky, startovné, stany, hotely…

Veterina, léky…

Tohle nechcete, ale jsou situace, kdy musíte, protože i zdraví vašeho miláčka by vám mělo být nade vše. Veselejší případy jsou platby za pravidelné očkování, preventivní přípravky třeba na klouby a podobně. Ale jsou chvíle, kdy přijde nemoc, úraz a nakonec i stáří. A v takové chvíli rádi dáte všechno za to, aby se ten aktuální problém vašeho psího parťáka vyřešil. Ovšem pokud na to nejste připraveni, tak to může být dost finanční podpásovka.

Poplatky za psy

Máte to „štěstí“ , že jste v produktivním věku, bydlíte ve velkém městě a nepodaří se vám tvrdit, že toho svého psa máte jako hlídacího k domečku? Tak budete možná koukat, co vám začne chodit za složenky. Třeba v Praze vysypete každý rok bez mrknutí oka za prvního psa 1.500 Kč, za další ještě více. Dle mého názoru za nic, ale třeba za něco ano, já to za ty roky ještě nezjistila.

Pokud jste ale důchodce nebo z menšího města nebo třeba z vesnice, tak je pravda, že trochu ušetříte. Vás se budou týkat složenky v řádu dvou tří stokorun…

A takhle bychom mohli pokračovat. Třeba vás napadnou ještě další věci, které jsem neuvedla, ale to není podstatné. Asi už je víc než jasné, kam tím vším směřuji.

Ano. Otázka zní: mám na to?

Než si někdo pořídí psa, měl by to velmi zvážit. Nejen, jestli bude mít dost času se mu věnovat (a od toho by ty úvahy měly samozřejmě začít), ale i jestli to finančně zvládne. Ne každý si na začátku uvědomí, jaký finanční závazek – a ke všemu dlouhodobý – takové rozhodnutí znamená. A obzvlášť u prvního psa ta představa může být docela naivní. Sama to vím dobře.

Některé výdaje se samozřejmě dají v případě nouze odbourat jako zbytné, ale pořád spousta těch nezbytných zůstává a není jich málo. Domácí rozpočet to tak může za určitých okolností pěkně nabourat.

Je úplně zbytečné, vyrobit si do budoucna finanční problém jen proto, že jste akci nepromysleli po všech stránkách předem. V případě úvahy, zda pes do domácnosti ano/ne, by proto mělo dvojnásob platit staré známé „dvakrát měř, jednou řež“. Abyste nemuseli řešit daleko smutnější otázku: pes z domácnosti ano/ne…

A pokud vás zajímá diskuze k tomuto tématu, zkuste nahlédnout do mé FB skupiny Finanční (ne)gramotnost.