Ať žijí slevy (?)…

Vyslechla jsem jeden hodně zajímavý příběh, ke kterému se ještě na konci vrátím. To mně ale inspirovalo k tomu, abych se dnes zamyslela nad jednou z finančních pastí, která se nazývá slevy.

Možná si říkáte, proč toto by měla být nějaká past? Sleva, akce, výhodná nabídka, poslední kusy, výprodej… To jsou samá pozitiva. Na tomhle se přece nedá nic jiného než ušetřit.

Omyl. Právě na tomto se dají docela slušně vyhazovat peníze oknem.

Ve chvíli, kdy na výše zmíněné „pozitivní“ výrazy narazíme, nastává v naší hlavě ta pravá přetahovaná mezi emocemi a rozumem. Taktika zkušených marketingových expertů je silný soupeř a zdravý rozum má dost co dělat, aby se jen tak nedal. Člověku je patřičně vtloukáno do hlavy, že když danou věc právě teď hned za těchto výhodných podmínek nezakoupí, tak mu nenávratně uteče, vyfoukne mu ji někdo jiný apod. A co si budeme povídat, obzvlášť v našich končinách na to dobře slyšíme.

A troufám si tvrdit, že je jedno, jestli se nacházíme fyzicky mezi regály nebo koukáme na zboží virtuálně. To virtuální lákaní je možná ještě o to zrádnější, že ho lze praktikovat lusknutím prstu a hned nás to pohltí. Pár minut se protáhne na hodinu, často ještě na delší dobu.

A tak podlehneme, kupujeme a syslíme. I to, co vlastně nepotřebujeme, nestihneme to sníst, vypotřebovat, vynosit… Vyhozené peníze jenom proto, že to bylo za výhodnou cenu, jenom pro ten chvilkový pocit vítězství nad bůh ví čím.

A teď zpátky k tomu příběhu, co jsem slíbila v úvodu.

Je určitě fajn mít nějakého koníčka. Třeba takové pletení je pro někoho krásný relax. A teď si představte, že občas podlehnete a nějaké to klubko si do zásoby koupíte, i když se zrovna na žádný svetr nechystáte. Proč? Protože sleva! Jednoho dne zjistíte, že máte plný barák klubek a jehlic a nějak z toho ty svetry nestíháte vyrábět. Vlastně máte zásoby, že to do konce života nestihnete vypotřebovat. A když si to na výpisech nasčítáte, zjistíte, že jste za posledních deset let do toho všeho nastrkali téměř milion (!?!).

Blbost? Ne. Tohle je reálný příběh, který se odehrál v mém blízkém okolí. Je to klasická ukázka závislosti na nakupování ve slevách. A taky příklad, jak menší částky při velké četnosti dokážou uniknout pozornosti, že se vlastně děje něco špatně.

Ale jak tomu předcházet?

Jednoduše. Mít především na paměti, že správné je utrácet méně, než kolik vyděláme. Mít svoji záchrannou brzdu v podobě osobního rozpočtu, kde nás takovéto „slevové orgie“ zavčas hned „trknou“. Nemuset mít hned všechno, co vidíme. Podtrženo sečteno: Zdravě a smysluplně utrácet za to, co je pro nás důležité.

Doporučuji zkusit si udělat podobnou inventuru v oblasti, ve které rádi „ve slevách“ utrácíte vy. K zbytečně utracenému milionu se možná nedopočítáte, ale třeba budete i tak taky dost překvapeni.

Důležitá poznámka závěrem: aby nedošlo k omylu, určitě nejsem příznivcem „škudlení“ za každou cenu. Peníze by měly být prostředkem k tomu, abychom si život krásně užívali. Ale pokud se to dělá s patřičnou disciplínou, tak si jich můžeme užít o to víc a daleko zajímavějším způsobem.

A co si o slevách myslíte vy?