Taky pořád bojujete s tím, která je vlastně která?
Já to tak měla dlouho taky. Pak jsem si vymyslela takový fígl – „háček“. U kreditní karty (anglicky „credit card“) si pamatuji, že to nejsou moje peníze, jsou tedy „cizí“. Takže jsem si přiháčkovala jedno „c“ k druhému. Teď už mám jasno :)…
Pojďme si říct pár základních informací k tomu, co od které z těchto dvou typů platebních karet vlastně čekat.
Vydává se majiteli karty k jeho bankovnímu účtu. Karta funguje, dokud tam něco máte. To něco bývají většinou vaše vlastní peníze, případně můžete mít s bankou dohodnutý mínusový stav účtu (tzv. kontokorent), do kterého vás ještě banka pustí. A to většinou za docela snesitelný úrok. Jakmile však svoje prostředky (plus případný kontokorent) vyčerpáte, karta začne stávkovat a z vašeho vlastního účtu už s ní nezaplatíte ani rohlík. Dokud tam zase něco nepřidáte.
Je to karta k úvěru, který dostáváte předem, kdybyste ho třeba potřebovali. Tyto úvěrové prostředky použít můžete nebo taky nemusíte. Na samostatném účtu k této kartě na vás peníze čekají a kreditní karta je jednou z možností, jak si na ně můžete sáhnout. Pak je ale musíte splatit do určité doby a za podmínek, které jste ve smlouvě podepsali. Je to takový koloběh “půjčuji si – vracím”. A u těch podmínek se nám kreditní karty dělí na dvě dost rozdílné kategorie.
Kreditní karty vydávané vaší bankou mají tzv. bezúročné období. Takže pokud vždy jednou za dohodnuté období všechny vyčerpané prostředky kompletně dorovnáte, tak jste po určitou dobu disponovali cizími penězi zdarma a můžete vesele čerpat znovu. To je celkem příjemné zjištění. Ovšem pokud se vám to včas doplatit nepovede, zaplatíte za to bance dohodnutý úrok. Takže u těchto karet je základ hlídat si neprošvihnutí bezúročného období.
Druhá kategorie jsou kreditní karty, vydávané jinými institucemi, které k tomu mají oprávnění a které se tím, řekněme, živí.
V těchto případech už většinou žádné bezúročné období nedostanete, prostě zaplatíte ne úplně hezký úrok za každou vyčerpanou korunu a za každý den, kdy s ní disponujete. A pokud se vám nepovede splácet v dohodnutých termínech a částkách, tak vás to bude stát ještě víc.
A stejně jako u debetních, tak i u kreditních karet platí, že pokud jste kreditní úvěr vyčerpali komplet celý, tak už kartou nezaplatíte, ani kdybyste se rozkrájeli.
Jaký z toho plyne závěr?
Bez platebních karet to už dnes samozřejmě nejde. V mnohém je to pohodlnější, než s sebou nosit hotovost, a často ani jinak než kartou nezaplatíte. Vyhýbat se tedy platebním kartám úplně je nesmysl.
Pro všechny platební karty platí, přečíst si pořádně podmínky a smlouvu, kterou ke kartě podepisuji. Případně se před podpisem nebát zeptat, pokud je něco nejasného. To by koneckonců mělo být pravidlem při podpisu jakéhokoliv závazku. Vidina peněz na dosah mnohdy způsobí euforii a emoce tak zvítězí nad obezřetností.
Debetní karty a kreditní karty, vydané vaší bankou jsou ještě poměrně bezpečná záležitost. Ale i tady je třeba být trochu na pozoru, neboť placením neviditelnými penězi člověk tak trochu ztrácí vizuální kontrolu nad tím, kolik vlastně za určité období vydal.
V každém případě je ale dobré se rozhodně pořádně rozmyslet, než se vydáte cestou té druhé výše popsané kategorie kreditních karet. Velice často jsou motivem k jejich pořízení zbytné věci či záležitosti (klasicky dovolené, dárky k vánocům apod.). Přesně tyto karty často u lidí startují roztočení dluhové spirály, ze které se vzhledem k vysokým úrokům a smluvním pokutám stává opravdu nepříjemná past.
A je lepší do dluhové pasti nespadnout, než se z ní složitě dostávat…