Co je podle vás těžší? Peníze vydělat nebo ty vydělané peníze jen tak nerozházet?

Tak třeba já si dlouho říkala, že těžší a taky podstatnější je vydělat si dost peněz.

Co je to dost? Dost je pro každého něco jiného. V mém případě to znamenalo, nemuset přemýšlet, jestli si můžu dovolit jet na dovolenou, zajít do restaurace, koupit si něco parádního na sebe, dopřát synovi kvalitní vzdělání, udělat nákup za tisíc korun místo za poslední stovku, koupit někomu hezký dárek…

Vážně jsem si tím byla naprosto jistá. A podle toho jsem roky fungovala. Vydělávala jsem a hned jsem si to za odměnu užívala.

Možná to zní divně, ale často je jednodušší peníze vydělat, než s těmi vydělanými penězi rozumně zacházet.

Musela jsem se ale dostat do situace, díky které se mi rozsvítilo a od té doby se chovám jinak.

Člověk kolem sebe často slyší “nech to plynout”... Úplně to nezatracuji, někdy je to fakt to nejlepší řešení, ale jsou oblasti, kdy pak jen vykuleně koukáte, kam vás to plynutí dostalo. V některých oblastech se vážně vyplatí pravidelně trochu energie a času vynaložit a být za to v obraze.

Osobní finance jsou přesně ten případ.  A vůbec nechápu, jak jsem si dříve moje pracně vydělané peníze mohla nechávat jen tak utíkat mezi prsty.

Doma se mi hromadily boty, kabelky, oblečení, které jsem neměla šanci vynosit. Hromady knih, které jsem dodnes všechny nepřečetla. Množství jídla, které jsme ani nestíhali sníst. Neměla jsem moc času vařit, a tak jsem kupovala často sice chutná a kvalitní, nicméně hotová jídla, což se samozřejmě docela prodražovalo.

Synovi se v pokojíčku vršily hromady hraček, na které úplně zapomínal, že je tam má. Z některých bot nebo oblečení kolikrát vyrostl dřív, než si je stihnul vůbec obléct….

Ale abych nevypadala jako úplný finanční barbar, musím na svou obranu říct, že jsme ne všechno vyloženě “projedli”. Každý rok jsme byli minimálně jednou na horách a u moře, prošla jsem si zajímavými kurzy nebo třeba synovi jsem platila dobré vzdělání, čehož určitě nelituji.

Každopádně to ale nemění nic na tom, že jsem vlastně finančně fungovala z měsíce na měsíc. Jednoduše jsem věděla, že další měsíc cinkne na účet hezký obnos a peníze zase budou.

Ano, uměla jsem vydělat opravdu pěkné peníze, ale absolutně jsem nepřemýšlela nad tím, že bych s nimi měla nějak promyšleně zacházet. Vůbec mi nepřišlo divné, že vydělávám čím dál víc, ale že taky čím dál víc utrácím a na konci měsíce mi pravidelně nezůstává skoro nic.

Dostala jsem se do situace, kdy můj zaručný každoměsíční finanční pramen nečekaně vyschnul. Jak už to bývá, firma, ve které jsem pracovala, se sloučila s jinou a to na některých židlích často přebývá jeden člověk. A já na takové židli seděla.

Bohužel se toto odehrálo v době, kdy byl na trhu práce přebytek lidí a tak nebylo nic jednoduchého najít si jinou podobnou práci. Byla jsem sama s malým synem a měla jsem na krku dvě hypotéky.

Do toho se začalo hlásit mé na lyžích pošramocené koleno. Vyžádalo si údržbu v podobě operace a to mně také na nějakou dobu odstavilo. Žádné jiné zdroje příjmu jsem neměla. Proč taky? Vždyť jsem přece vydělávala dost…

Přineslo mi spoustu stresu a mé sebevědomí dostalo docela na frak. Jednak to sebevědomí klasické “jsi úplně k ničemu, nic neumíš, nikdo tě nechce”. Ale hlavně sebevědomí finanční “ty, která ses vždycky dokázala postarat, teď řešíš finanční nedostatek? z čeho budete žít?...”.

Co jsem svojí pohodlností a nezájmem zasela, to na mně najednou začalo v plné parádě padat.

Na druhou stranu dnes je to od popisované situace skoro deset let. A jak už to bývá, s odstupem vidí člověk věci jinak. A já jsem za ten tehdejší finanční propad nakonec paradoxně velmi vděčná.

Donutilo mně to zastavit se, otevřít oči a začít si dávat otázky.

Na otázky jsem si začala odpovídat a postupně si dala do pořádku svůj pracovní i finanční život. A vlastně svým způsobem i ten zdravotní. Ale o tom více na záložce Jak na zdraví...

Když jsem se o to začala více zajímat, zjistila jsem, že mé dřívější tak trochu laxní nakládání s  vlastními financemi zas tak neobvyklé není.

Překvapilo mně, kolik lidí to tak má a vůbec nehraje roli, jestli vydělávají v řádu tisíců, desetitisíců nebo statisíců.

Prostě nabyté peníze nechávají jednoduše protékat samospádem a neřeší, jak moc efektivně je vydávají. A začnou řešit, až se jednoho dne začnou finančně topit. Stejně jako já. Pozdě.

Doba je uspěchaná, informace se na nás tlačí ze všech stran. Na spoustu věcí není čas. A to byl přesně můj případ. I já tenkrát podcenila prevenci a na své finanční zdraví začala myslet pozdě.

Ze své nepříjemné zkušenosti jsem se rozhodla udělat výhodu pro ty, kdo se chtějí vyhnout té nepříjemné situaci, do které jsem se tenkrát dostala já.